Vítejte na stránkách Canine Patrol Adventure! Jsme tým lidí z oblasti kynologie, ve které se pohybujeme už řádku let a která nás za celou tu dobu nepřestala nabíjet, motivovat a inspirovat. Rozhodli jsme se sdílet s vámi svoje zkušenosti a pomáhat vám nacházet v soužití se psy krásu, vyrovnanost a pohodu. 

Naším primárním cílem je soustředit se spolu s vámi na socializaci a s ní úzce související výchovu rodinného psa, která je základním stavebním kamenem pro bezproblémové soužití a společnou radost ze života. Nejedná se nám o výcvik jako takový, který je samozřejmě nedílnou součástí, ale o socializaci a výchovu zvířete tak, aby vzájemné soužití přinášelo harmonii a radost, nikoliv stres a nervy.

 V Canine Patrol Adventure nezakládáme úspěch na počtu lidí v týmu, ale zejména na jejich zkušenostech, vzdělání a kvalitě práce, kterou děláme. Záleží na jediném, naší hodnotě a společné vizi, která je pro nás mantrou - člověk a pes, spolu a bez stresu.

 Náš lídr a zakladatel vize v tématu socializace je Veronika, jejíž cesta v kynologii se začala odvíjet už dávno. Tady je její vyprávění:

To jsem byla ještě holka, když mi práce se psy učarovala. První pejsek byl obyčejný kříženec. Psal se rok 1995 a já s tehdejším psím klukem začala aktivně cvičit a učit se, co to psí svět znamená. Zkoušeli jsme všechno možné, od poslušnosti, přes agility, až po různé závody a výstavy voříšků, které se tou dobou pořádaly a na některých akcích jsme dokonce vyhrávali. Naučila jsem se s ním základy a jako každý, kdo zvládl svého prvního psa, jsem měla pocit, že už vím všechno. Hned další zvíře mne přesvědčilo o tom, jaký je to nesmysl. Druhý pes, střední knírač se vším všudy, mne vyškolil a ukázal mi, že to byla vskutku školácká chyba.  Naučil mne svou komplikovanou povahou tak asi za čtyři jiné normální psy a ukázal mi, že nic a nikdo nemůže o psech nikdy v reálném čase vědět dost. Byl hodně autistický a komplikovaný tvor, k němuž najít cestu nebylo jednoduché, ale díky intenzivnímu vzdělávání a tréninku, jsme spolu dokázali projít pěkné období plné zábavy a společně tráveného času – poslušnost, pachové práce, výlety po světě. Z nesocializovatelného autisty se stal příjemný městský společník. Postupně ke střeďáčkovi přišel další pes, kříženec. Nebyl u nás od štěněte, lecjaké móresy si přinesl z předchozího života. Povahově zcela jiná rovina, než knírač. Byli vedle sebe jako dva velké protiklady. Byl společenský, radostný a otevřený pes. Ale oba byli opravdu tvrdohlaví a sví. Postupně jsem začala pomáhat všem svým přátelům s jejich pejsky, ať už v oblasti výchovy, socializace nebo výcviku, kdy cíl byl vždy jeden a tentýž, mít klid a pohodu se svým psem, jak jen to okolnosti dovolují. Od jiných, těch zkušenějších, jsem se zase učila spoustu metodik, přístupů a filozofií kolem psů. Některé mne oslovily hodně a některé jsem naopak vyřadila jako pro mne nesedící a nevhodné vzory. Po odchodu obou seniorů padla jasná volba na kníračího velikána, s nímž bylo možno se začít věnovat nejen tomu, co už jsme znali a sedělo nám, ale i novým tématům, která jsme se středně velkými psy nemohli dělat naplno. Vyzkoušeli jsme si základy záchranařiny, mantrailingu a nakonec po spojení se zkušeností ze stop jsme došli na úplně jinou, dnes častou, disciplínu noseworku, v které nás čekají různé úrovně zkoušek. Nosework je pro nás velmi flexibilní a svobodná disciplína, na rozdíl od ostatních pachových prací. V téhle oblasti si rozvíjíme i svou vlastní metodu vyhledávání ztracených předmětů. Taktéž nás baví pro doma a chvíle odpočinku a relax, ale pro práci se stresem, téma hersenwerku. Z výkonnostní oblasti se věnujeme sportovní kynologii, kde nás čekají co nevidět zkoušky. Zaměřujeme se na poslušnost a obranu, ostatně obě dvě disciplíny jsou pro velkého fouse jako ulité. Spolu s ním se věnujeme tématu městské socializace, kde je potřeba umět psa připravit pro život rušný, náročný, jak tomu v centru města bývá a výsledkem je zvíře, které nic a nikoho neřeší a je skvělým doprovodným parťákem.

Bez průběžného vzdělávání a sebezlepšování by to nešlo v žádném oboru. Za celou svoji kynologickou historii čtu, navštěvuji semináře, sleduji známé osobnosti, konference doma i mimo hranice ČR, protože je to skvělý způsob jak zjistit, kdo se v čem liší a proč a také možnost inspirace tam, kde to dává smysl. Nejlepšími trenéry jsou ale nakonec vždycky samotní klienti, kteří přináší rozmanitost plynoucí z různých plemen, charakteristik, kombinací povah svých a svého psa.

Já sama jsem majitelkou certifikátu profesní kvalifikace psího trenéra s platností napříč EU – Certificate of Vocational qualification – Dog Trainer. Tím výčet nekončí, plán na certifikační vzdělávání je i pro další roky, jak na domácí, tak zahraniční půdě. 

 Ráda čtu (namátkou oblíbené tituly třeba Vladimír Mikulica – „Poznej svého psa“, Turid Rugass – „Konejšivé signály“, František Šusta – „Lidsko-psí konverzace“ nebo „Trénink je rozhovor“, Adam Miklosi – „Dog Behaviour, Evolution, and Cognition“, Bob Bailey - The Fundamentals Of Animal Training“, Cesar Millan – „Krátký návod, jak udělat psa šťastným“, Karen Pryor – „Svého psa nestřílejte“, Leslie McDevitt – Poslušnost i bez vodítka) nebo sleduji různé akce a semináře (třeba série webinářů Františka Šusty – Přivolání podle trenéra zvířat, Vodítko v rukou pozitivkáře, On si zvykne, Jak přivyknout na zvuky, Jak přeučit, Dva nejčastější problémy, tábor Řeč vašeho týmu, Lenka Ležalová – Skrytý život psího čenichu, Lenka Blachová – Jak mluvit se psy nebo Psí puberta z pohledu etologie a výchovy, Pavla Kamrádová – Seminář o noseworku, Líza Švejdová – Handling a vystavování, Václav Vančura – Kynologická záchranařina), pravidelně sleduji třeba taky MET konference.

Velmi úzce a ráda, ať už na profesionální úrovni nebo vlastního rozvoje, spolupracuji s  Lenkou Ležalovou (cuchej.cz).

Ať už nás oslovíte nyní nebo v budoucnu, můžete se spolehnout na naši profesionalitu, empatii a vášeň pro to, co děláme. Těšíme se na cestu, která je před námi, a těšíme se na to, že ji absolvujeme s vámi a vašimi čtyřnohými přáteli.